V místech, kde řeka Vltava obloukem opouští Žalov, zdvihá se nad vodu vrch Řivnáč, ze kterého je překrásný výhled do okolí. Při dobré viditelnosti uvidíte nejen novou horu skládky Úholičky, ale i Říp a České středohoří.
Jak se tam dostanete?
Cesta pro nedělní "kafíčkáře"
Nejméně fyzicky náročná cesta vás čeká, pokud se na Řivnáč vydáte od konečné zastávky autobusu linky 340 Roztoky, Levý Hradec. Z hlavní silnice uhněte doleva a ulicí U Háje jděte kolem dětského hřiště stále do kopce. Za posledním domem asfaltová silnice přejde v travnatou stezku, která vás dovede až na Řivnáč. Při zpáteční cestě můžete posedět v restauraci U Hřiště. Vaše děti to rozhodně uvítají, protože restaurace je umístěna ve v areálu venkovních hřiští.
Cesta pro milovníky chůze do vrchu
O trochu náročnější je cesta od vlakové zastávky Roztoky-Žalov. Než se dostanete k dětskému hřišti, čeká vás pořádný výšlap do prudkého kopce. Dále už pokračujte, jak je popsáno výše, to jest stále do kopce.
Cesta pro milovníky "kochacích" výletů
Pokud si chcete udělat delší výlet, můžete z vlaku vystoupit už v Roztokách u Prahy a jít podél řeky. Je to nádherná procházka téměř po rovině. Jen počítejte s tím, že společně s vámi se krásnými výhledy na okolní skály bude kochat dalších pár stovek lidí. Z roztockého nádraží vás povede zelená značka kolem přívozu Klecánky, která se zhruba po 3 km vydává od vody do kopce směrem na Levý Hradec. Pokud se vám ale bude u vody líbit, můžete jít stále dále po asfaltové cestě podél břehu až na vlakovou zastávku Žalov a pokračovat, jak je popsáno výše.
I cyklisté si přijdou na své
Dobrou zprávou pro cyklisty je, že na Řivnáč se bez problémů dostanete na kole. Všude podél Vltavy jsou zpevněné asfaltové cesty, od vody do horní části Žalova se dostanete také po asfaltu. Polní cesty bývají občas trochu rozbahněné, ale sjízdné. Z Řivnáče pak můžete pokračovat polní cestou dále až do Úholiček.
Historie
Vrch Řivnáč byl osídlen již v mladší době kamenné (asi před 5 000 lety). Pozůstatky z této doby objevil roztocký lékař MUDr. Čeněk Rýzner po roce 1880 a nálezy pojmenoval kulturou řivnáčskou.
Na plošině mírně se svažující k východu bylo jádro starověkého hradiště. Tvořily jej tzv. kůlové stavby, základem jejich nosné konstrukce byly mocné dřevěné kůly zapuštěné do terénu. Podlahu měly z hliněné mazanice, která se v místech ohniště vypálila a tím se konzervovala. Sídliště těžilo z příznivé konfigurace terénu - bylo přístupné jen z jižní strany, z ostatních ho chránil strmý skalnatý sráz.